Vy tvrdaku

jak pravím v profilu, já už jsem jen natvrdlák

Bezva článek. Není nad to, pracovat s lidma, to se někdy jeden neudrží...teda většinou furt

Z vojny si chceme taky pamatovat jen to hezký... Dnešní mladí muži o mnoho příjdou...

lidská paměť ráda čaruje díky Horste

občas asi děláme děsný zhůvěřílosti, že?

Občas jo, no díky za návštěvu

Bych Tě chtěl vidět v akci

Hele s vypnutým zvukem to by mělo jako groteska úspěch i dneska

Nějak si Vás neumím představit, jak bušíte hlávkou zelí do pultu To musela být situace! Ale pára musí ven, to jinak nejde.

Je třeba zelí pevně uchopit obouruč a .....

Tak můj muž nebyl kuchař, nikdy na mě nezvedl ani prstík na ruce a nemůžu si vzpomenout, že by na mě někdy hulákal, ale jednou jsem ho dokázala tak rozvteklit, že při vyndávání nákupu mrštil šiškou chleba přes celý pokoj, musím říct, že ani tehdy mým směrem :-)

Na vztekani je dobrý to, že člověk při něm tak nějak zrychlí, inu tak jak to píšete, Filipe :-)

Díky Naďo... ano, výkon prudce stoupá, hlavně aby neexplodoval kotel

Jaj, já Vás tipovala na pohodáře za všech okolností. Celý život si říkám, že není nad chlapa, který se nikdy nerozčílí, a s takovým je radost žít (a zpívat spolu Když si báječnou ženskou najde báječný chlap), ale teď nevím... Ony jsou ty hádky a bouřky prý kořením života a láska po nich prý dobře kvete (podle mého spíše vadne), ale přeci jen - život je krátký a je lepší, když doma nikdy nehřmí a stále tam svítí slunce... A jak jste na tom doma Vy? (Nemusíte odpovídat, je to dost soukromá věc)

Dobrý den paní Černá, vyrostl jsem v domácnosti kde táta na mámu nikdy hlas nezvýšil a mám to zrovna tak, když to úplně neladí, jdu si chvíli do pracovny (trucovny) a ono to přejde. Jinak v té práci jsem samozřejmě nevybublal každý den, ani týden či měsíc takhle. Ale ta šéfkuchařina to občas přináší, v podstatě neznám nikoho, kdo by občas nebláznil

Jo, to je život, Filipe. Suprovej

Je to tak, díky

Filipe, žít v okolí cholerika je rizikový status a zvláště v kuchyni, kde se to hemží kvalitní ocelí. poznal jsem jich několik, ale jeden na mě zanechal stopu.

Kdysi za dob dávno zmizelých jsem působil jako směnový inženýr na elektrárně a jedna obsluha, která se jmenovala Mirek Čermák byla takto postižena.

Byl to genius na elektrotechniku ale cholera prvního stupně a okolí to reflektovalo a chovalo se přiměřeně.

Jednou jsem ho oprávněně kritizoval a dostal jsem pumelenici mezi očka, přežil jsem to a dál jme byli kámoši.

Doma to vypadalo někdy taky zajímavě, například pomáhal ženě s obědem po noční směně a zbavoval hlávky zelí ovadlých částí, když byl ženou upozorněn, že teda už je na čase to dál zpracovat a ještě cosi dodala, letělo zelí oknem ze 4 patra paneláku, tedy zavřeným oknem. Ale , jak říkám byl to príma kluk