Za mého mládí, když byl syn v kočárku, tak jsem jít nakoupit nemohla. S kočárkem se do prodejny zajet nedalo. S dítětem na rukách také nenakoupíte, pokud ve druhé ruce držíte košíček, do kterého vkládáte zboží. To nevíte, jestli vám dříve upadne ruka, na které držíte dítě nebo ta s košíkem, ve kterém je litrová láhev mléka a pecan chleba. Dříve, hodně dávno, žádné obrovské pojízdné nákupní košíky nebyli ani velká nákupní centra.

Nejenom o nakupování ale i o ostatní kratochvíle jsem byla ochuzena. Vzít dítě do restaurace nebo do hospody, do cukrárny, nepřicházelo v uvahu. Kočárek se do těchto veřejných prostor nebral.

K dětskému lékaři jsme přijeli s kočárkem, zaparkovali v suterénu, vzali dítě a vynesli po schodech k lékařce.

Dneska je to všechno o něco lehčí

Ta diskuze pod zdrojovým článkem mě celkem pobavila. Tolik frustrace od ukřivděných pseudorodičů se jen tak nevidí navzdory faktu, že je nikdo nenutil pořizovat si děti. Já jsem vychoval dvě s tím, že jsem byl smířen s realitou, že se do restaurace nepodívám minimálně čtyři roky jestli si neseženu hlídání. O tom totiž je rodičovství - odříkání a smíření s realitou, že život s dítětem nebude stejný jako před dítětem.

Ten "návštěvní řád" je dobrý obsahově. Akorát je blbý, že je zaměřen na jednu skupinu. Měl by být obecný jako v kině, divadle, nemocnici, na úřadě a nekompromisně vymáhán od všech!!! - rodičů, pejskařů, podnapilých hostů pokud to není hospoda čtvrté cenové.

Dítě a hospoda, či restaurace, tyto slovní spojení k sobě moc nesedí. Zcela jistě mohou být vyjímky. V sobotu jsem byl v Praze svědkem toho, kdy rodiče měli v hospodě dcerku cca 6letou a druhé dítě v kočárku. Víru tance a vína se oddávali do sytosti. Kočárek párkrát zaplakal, nic co by nešlo vydržet, však přeslechnout těžko. No nevím, jsem zcela jistě stará škola a pro mě to byl drsný zážitek. "Rodiče" i se svými starými rodiči kteří v sedě přihlíželi odcházeli po půlnoci . Ano, máme demokracii, na druhou stranu nevím, co by na to případně řekla sociálka. Zde je vidět, že zdravý rozum mnohdy chybí.

Naopak dítě do restaurace určitě patří. Jedině tak se naučí stolivacím návykům a chování na veřejném místě, což je úkol pro rodiče. Kravina jsou dětské kouty. Doma přece při jídle dítě sedí u stolu s rodiči a ne na zemi někde v rohu jako pes.

Zmíněné bistro provozuje v Praze 2 pobočky. Stránky mají i v angličtině, takže lze předpokládat, že je navštěvují i zahraniční turisté se svými dětmi. A co si budeme povídat, jejich děti také nejsou zrovna vzorně vychovanými. Ale to sedmero, které bistro zveřejnilo, v angličtině zřejmě není.

Dobrý den, i kdyby byla Vaše dmněnka správná ( netuším) na principu věci to nic nemění....

Díky Janka

Máte pravdu. Vím o spoustě zařízení - nejen restaurací, ale i cukráren či kaváren - která jsou naopak zařízena právě pro pobyt rodičů s dětmi. A v mnohých se dá i velmi dobře a kultivovaně najíst.

Zároveň mám osobní zážitek z jedné takové cukrárny v Chocni. Matky u stolků a baru popíjely "vídeň" a latté, děcka se batolila v dětském koutku, ta starší pobíhala po místnosti a s dětskou vytrvalostí a pištěním "mamííííí, mamíííí, podívej..." se dožadovala pozornosti matek, které zabrané do hovoru s ostatními matkami vykazovaly neobvyklou míru netečnosti k tomu, co se tam dělo.

Do toho přišel pán, který se po chvíli snažil ten ruch nějak utišit. Odpovědí mu bylo strohé: "jestli Vám to vadí, tak běžte jinam, tady je dětská cukrárna".

Což je přesně to, co by měli rodiče mít na zřeteli, když hodlají s dětmi navštívit nějaký takový podnik.

Mmch - ten pán skutečně odešel. Já ne, jezdil jsem tenkrát s busem, měl jsem pauzu a tohle byl jediný podnik v okolí, kde jsem si mohl dát kafe,,,

A právě kvůli takovým se bistro snaží chránit.

Když se zákázalo kouření, byl jsem plně pro. Cigarety zabíjejí jak aktivní, tak pasivní kuřáky. Stěny nasáknou a výpary zabíjí. Ale regulace vstupu je plně v pořádku. Zákaz ne, ale regulace je v pořádku.

On je problém ve vyvážení. Nejen ve Vámi popisované věci, ale prakticky všude. Problém pro mě je, že se pravidla přesunují na přílišnou ochranu a regulaci. A média tomu přispívají vytvářením hysterie proti podobným opatřením.

V dalším blogu ve výběru pan Ziegler volá po trestu smrti pro jednoho hlupáka. Nelíbí se mu jeho názory. Bohužel, soud mu dal za pravdu. Další příklad přeregulace našeho chování.

Díky za návštěvu... blog pana Zieglera jsem nečetl

Ne vše musí být upravováno zákony a předpisy.

Kulturní lidská společnost má i nepsaná pravidla a zvyky a rozumní lidé je dodržují.

Doba je však taková, že všelijací exoti si myslí, že mohou vše.

Pak to holt trochu hapruje.

Přesně tak... ideální je to kouzelné slovíčko, tolerance ( a v obou směrech)

Myslím, že hlavní informace je ta, že to tam pro děti není bezpečné. Myslím si, že jedna z povinností rodiče je děti chránit. Kdyby moje dítě v běhu vrazilo do servírky, která by ho polila horkým čajem, měla bych roky pocit viny. Určitě bych neměla potřebu psát kamsi na internet stížnosti na příšernou kavárnu, neschopnou servírku nebo žalovat majitele firmy. Asi jsem už stará, vyrostla jsem v jiné době.

Jedna z mých oblíbených kaváren ve městě, kam občas jezdíme k doktorům je na děti zařízená, je tam jedna velká místnost, kam lze vjet s kočárkem. Mají tam malé stolky a hračky. Vedle je místnost pro hosty bez dětí. Mají tam vynikající kafe i zákusky a mě osobně pištění dětí nevadí. Jsou na to zařízení, personál s pobíháním dětí počítá. Podle mě je tohle ideální řešení, hned na dveře napsat, kdo je uvnitř vítaný, jako bývají obrázky s přeškrtnutým psem.

Přesně tak, u několika situací kdy bylo v sázce i zdraví dětí jsem nechtě během své kariéry asistoval....

Každý pes má svůj den. Někdy i dva :)

I nejhodnější dítě se může špatně vyspat a chovat se jako břídil. I gentleman může čas od času ječet vztekle do mobilu. I distingované dámě se čas od čas podaří upustit jídlo na zem.

Souhlasím, to že dovnitř vejdu jako dáma v lodičkách a s drahou kabelkou ještě neznamená, že za půlhodiny nebudu mít kafe v podprsence a čokoládový krém na bílém ubrusu. To nic nemění na tom, že u dítěte je to pravděpodobnější.