Tragedy of the commons. Problem stary mozna uz tisice let

Milý Filipe, jsou dny, kdy matka příroda převeze i ty nejpilnější cestáře. Trochu pokory by nám neškodilo, ono občas počasí vyvede něco, na co naše síly nestačí. Ale ono je vždy jednodušší mířit prstíkem a hledat toho, kdo "za to může" místo toho vzít hráblo a kyblík s pískem a pomoci si sám.

Tohle je další dračí vejce výchovy Gustou Husákem - sám nic nedělám, ale zuřivě hledám někoho, kdo to udělat měl.

Překvapuje mne to zejména na venkově, kde se lidé rádi chlubí těmi lepšími vztahy a samostatností. Ať jsem bydlel v centru Prahy nebo na periferii, nikdy mne nenapadlo čekat až "to někdo uklidí" a chodník i vozovka byly před domem po ránu uklizené. Přivstal jsem si a uklidil to dříve než lidé sníh ušlapou a ujezdí do tvrda, chodník posolen a odrbán na živici. Proč? Protože proč ne....

Myslíte, že někdo poděkuje? Naopak, pokaždé jsem za okny viděl tváře, které sice s úlevou pozorovaly mé pachtění, ale zároveň si nebyli jistí, co tím snažením sleduji. Nikdy se nestalo, že by se někdo z domu přidal, spíše jsem poslouchal poznámky typu - "to je věc komunálu, nechápu, proč to děláš.

Nene Filipe, chyba není v počasí ale v nás.

Chyba nebyla ani v Husákovi, ovšem svést lze i na něj leccos. Vždy to totiž bylo především o lidech. I před Husákem, ale i po něm. Atˇ v Praze, či na venkově ,,Poručíme větru dešti" A také oněch hlavních pět nepřátel lidu. Jaro, léto, podzim, zima a IMPERIALIZMUS

Pokud chytneš šmíra, chytej i balanc

Právě jsem se proklouzala kolem domu, jen abych nafotila tu bílou krásu, než s oteplením zmizí. Dobře to dopadlo, jsem celá Tobe, Filipe a nám všem, přeji schůdné cesty po zemi i v životě.

Ono celý život leccos klouže, nejenom zamrzlé louže. Každý svůj kříž cestou svou na Golgotu svou si nese. Jak korálky na růženci. Od křížku zpět ke křížku.Někdo i loudavě. Ne každý kvůli tomu, či i druhým, hne se

Krásný blog, jehož podstatou přeci zjevně není skutečné odklízení nebo soleni sněhu. Tato výzva by měla platit celoročně. A přesto i v tento čas, a často možná právě proto, vidím spoustu ustvanych a mrzutych obličejů. Přitom jedna ze zcela zásadních cest ke štěstí je dávat. Díky, Filipe. 👍

Filipe, tobě snad hráblo ... pardón hrablo do rukou padlo. Jaký si to uděláme, takový to máme. Přeji pohodu a šťastné, odklizené, posolené ...

Dobré ráno, pane Vracovský, souhlasím s Vámi. Ale nic se nemá přehánět. Chodím do práce 2 kilometry pěšky, po vedlejší komunikaci mezi poli. Vítr vždy touto roční dobou žene sníh z těch polí tu na jednu, tu na druhou stranu, v důsledku čehož se sníh hromadí ve formě dlouhých bílých jazyků právě na té silnici. Tedy občas.

To pochopitelně nezůstává bez povšimnutí městských technických služeb, které každodenně vysílají do boje s bílým nepřítelem své nejlepší traktory i posádky. Každý den brázdí sněžné pluhy cestu několikrát tam, a stejněkrát zpět. Bohužel i v době, kdy vítr nefičí a sněhové jazyky drží za svými mrazivými zuby. Když potom přijde oteplení a déšť (bývá to nerozlučná dvojka, alespoň v našich krajích) a přes noc zase trošku přimrzne, ranní chůze do práce připomíná balet na skle. Pluhy dokonale umydlená rovina se pokryje vrstvičkou ledu bez jakékoliv přilnavosti. Je třeba se pohybovat čapí chůzí, našlapovat zvysoka a kolmo dolů - tenhle povrch neodpouští úchylky...

A to si pak říkám - Chlapi, kdybyste nebyli tak horliví a nechali mi tam pár hrbolků, aby se bylo možno aspoň něčeho chytit! Jako třeba dneska. Naštěsí chvíli přede mnou jel traktor a rozmačkal zmrzlý sníh na krajnici, ale i tak mám kyčle bolavé jaka Maja Plisecká...

Hezký den!

Je to tak, naprostý souhlas s karmou. Vůbec je to sranda. První radostný řev novorozence- Hlásí, že se vydává na klouzačku života. Paradox, první nádech je předzvěst, že začal umírat. Nic morbidního, přirozené. Času dost. Jde o to, jak mu to klouzání půjde. Zda objeví. Ty rozzářené oči, pouze o Vánocích ... ?

Přesně, Miroslave

U nás to namrzlo až včera a nejhůř se mi šlo naopak po pěkně uklizeném kusu chodníku. Tam totiž na dlaždicích byla vrstvička ledu, na zabití. Kde byly zbytky sněhu, tam boty téměř neklouzaly.

Takže jo, když někdo pěkně odklidil sníh, měl to taky navečer posolit - jenže mrholení by to nejspíš stejně zmařilo.

Zdravím, u nás je to jak kde, často zlobí právě ty neuklizené chodníky a na ty uklizené sůl při těhle teplotách pomáhá...