Možná to chtělo zachovat potravinové normy. A všimli jste si toho zmenšování zboží, třeba tatranky, fidorky....

Ani jsem netušil, že jsi takový pamětník. Trenčianský párek s fazulou - mé oblíbené jídlo na čundrech kdesi v Oderských vrších. Vepřové maso ve vlastní šťávě (na kolejích se dala koupit za 2,60 Kčs). Vydatné na celý den.....Z pití tzv."bonbónová voda" (žlutá, červená) 3 dcl v universální láhvi.

A můj oblíbený vyporšťovák po večírku - v bufetu na olomouckém náměstí - dršťková 2,90 Kčs, rohlík 0,30 Kčs a desítka 1,70 Kčs. Sumasumárum za bůra zpět na obou nohách. Dobré ráno, Filipe.

Od svých cca čtrnácti let jsem jezdíval téměř každý víkend s partou na čundr, takže konzerv všeho druhu jsem spořádal nepočítaně.A již tehdy mezi trampy kolovala hláška : "Jez produkty Hamé, vyloučíš to samé !"

P.S. Pochopitelně, vyslovovala se poněkud expresivněji.

Já jsem holka původem z vesnice a dodnes vzpomínám když jsme vyjeli na oslavu 1. Máje do okresního města a mohla jsem si dát na tácek dvě nožičky úžasného párku s hořčicí a chlebem. Do téhož města jsem pak nastoupila na střední školu a mám tu dobu spojenou s feferonkovým salátem a také jahodovými dortíky. No a pak v Praze na výšce kraloval mým chutím luncheon. Na čundry ten čínský, k večeři jsem si kupovala maďarský. Byl ostřejší, plechovky byly menší, zelené. Trenčanský párek s fazuĺou a lečo s moravskou klobásou a vejci tomu zdatně sekundovali. Krásný druhý advent.

Filipe, vybavuji si dvě typická jídla k večeři. Ze sámošky Vepřové maso ve vlastní šťávě a z domácích zdrojů brambory na loupačku. S odstupem pár desítek let už většinou vzpomínáme jen na to dobré.

Hezkou sobotu, pane Filipe. K tomu leču. Bývalo s tou klobásou tak dobré, že jsem ho jídala i neohřáté. Nevím, jak dnes, protože naposledy jsem si ho koupila někdy v devadesátých, to se prostě nedalo ani po důkladném ohřátí

Aby se nezapomnělo, Filipe, pro mě chuťovým Olympem s ambrózií a nektarem bývaly jídelny na stojáka u prodejen Maso-uzeniny (jedna byla i na Václavském náměstí naproti bufetu Koruna). Nabídka od teplého ovaru (od rypáčku), kolene přes zabijačkový guláš (5,60 Kčs), hovězí či vepřový, žebírka, jatýrka na slanině, jitrnice a jelítka, prejt, sekanou, klobásky, bůček až k poctivé dršťkovce či prdelačce - to nebyl RaJ, ale ráj. S hořčicí, co stoupala do nosu, a křenem, co z očí slzy vyhrkával. A z nápojů u mě jako dítěte kraloval rybízový mošt z JZD Velký Sychrov. Ten vážně neměl chybu. Kdežto když k nám přišla licenční Coca Cola, kterou jsme dlouho znali jen z filmů, otec ji ochutnal a zklamaně označil za přeslazenou mařinku.

Polárkový dort - pamatuji ještě když měl tvar skutečného dortu.

Filipe, nikdy by mě nenapadlo spojovat obložený chlebíček se socialismem, mně vždycky evokoval první republiku a vyhlášené pražské lahůdkářství U Lipperta, které jsem znala jen z vyprávění nebo z literatury. Ale mýlila jsem se, obložené chlebíčky se u Lippertů objevily už v roce 1892, tedy už za R-U.

Trenčanský párek s fazulou, lečo s klobásou a ještě krevní tučnici pamatujeme z mládí asi všichni, ale nejvíc vzpomínám na vlašák do papíru za dvě dvacet a k němu rohlík. U nás socialistický vlašák přežil až do dnešní doby, dělá ho stejná výrobna Jednoty/dnes Coopu , jako za totáče.

Vnuky jsem zprvu pobavil, když jsem přinesl výborný Gothaj z Globusu,( ten "jejich" z ivanovického Globusu je opravdu výborný " ), nakrájel cibuli, polil trochu zředěným octem a požitkářsky vychutnával. Po tom, co první ochutnal už mi toho moc nezbylo. Prostě vnuci pochopili, že mnohé z prehistorických receptů je nejenom k jídlu, ale i k pochutnání

PS. Už také pochopili, proč si dávám do sklenice tvarůžky s cibulí a dalšími přílohami zalité pivem uzrát za okno. Nejprve to bylo hrozně fuj a teď když k nám přijdou mi na ně dva chodí......pro vnučku je to pořád fuj!

Atlasky, neviděl někdo v poslední době Atlasky?

Já s láskou vzpomínám na pacholík a miláčka. O oba kelímky jsme se s bráchou přetahovali. Hlavně Miláček- našlehaná jahodová pěna, pamatuješ?

Připomněl jste mi limonády Broňu (výrazná vůně, broskvová příchuť) a Libertu (chuť podobná Fantě).

Díky všem za opět bezva diskuzi a přeji pěknou neděli, něco dobrého do žaludku a co nejvíc lásky...

Dodnes s láskou vzpomínám na obzvláště výživnou gulášovku, kterou dělali v řeznictví naproti Východnímu nádraží v Opavě. K tomu dva čerstvé rohlíky a člověk byl nacpaný na celé dopoledne (cholesterol se tenkrát ještě neřešil).

Landšmíd-veľká konzerva, naše internátne jedlo na rôzne spôsoby... Pekný víkend želám

Filipe a ať tě víkend nezklame!

Ten "landšmíd" se dal tenkrát dokonce i nakrájet na kolečka a opéct. S brmborem a cibulkou, jejda. Dneska je to mleté něco, co se vám hned rozpadne. Ještě vzpomínám na poctivou vepřovku, maso zalité sádlem a rosolovitou šťávou, oblíbené jídlo na vandrech. Dalo by se vzpomínat asi hodně dlouho na různé potraviny. Kdo pamatuje na vynikající limonády v pytlíku s brčkem, podávané na nádražích pikolíky do oken vagonů?

Jinak jídlo je spojeno často s místem nebo příležitostí. jako výběr bych uvedl například v 70 letech nákupy v Novém Jičíně s prodejnou lahůdek Pramen na náměstí v Novém Jičíně. Tam byly ty mléčné jahodové kokteily, potom chutné uzenářské výrobky, jako třeba cigánka - točený salám a salám junior dělaný z masa a ne z masového odpadu jako dnes , paprikový vepřový lalok luxusního lahůdkového provedení, na rozdíl od dnešního vepřového paprikového laloku v Kauflandu, který je spíš trochu opracovaný vepřový odpad. Dnes je na tom místě té prodejny tuším herna nebo něco takového.

Nebo vánoční nákupy v Ostravě, na které jsem byl v dětském věku tahán. Ty se vždy končily v Ostravance, posilněním na cestu domů v bufetu v mezipatří u schodiště zákusky a chlebíčky.

V osumdesátých letech potom vlakové nádraží v Pardubicích, tam byla dlouhodobě za socíku a hodně dlouho potom prodávaná smetanová vanilková zmrzlina, na socialistickou dobu nadprůměrně kvalitní a chutná.

Mimo místo a příležitost bych uvedl "špekáčkovou" játrovku. Teda špekáčkovou jsem ji nazval já. Jedalo se o játrovku nacpanou do plastového futrálu a dělenou motouzem na kusy podobné velikosti jako špekáček, jedna játrovka byla asi 150 gramů. Na rozdíl od dnešní játrovky byla tehdejší játrovka z jater tak z 60 - 80 %, zatímco dnešní prakticky všechny játrovky jsou z jater tak z 20 - 40 %, zbytek je masový pomletý odpad a nastavovací výplňové látky. A na chuti dnešních játrovek a játrových paštik je to poznat. Navíc se tehdy do játrovek nerozpakovali přidávat sádlo, vrstvou sádla byla ta játrovka chráněna před světlem, aby nešedla a tak si člověk mohl vybrat, jestli si na chleba dá sádlo trošku ochucená játrou nebo směs sádla a játrovky nebo čistou játrovku. A tuk, jak známo, chuť zlepšuje.

Nojo, člověk byl tehdy mladý. Kilo salámu bylo pořádné kilo salámu a salám byl pořádný, ne jako dnes je kilo salámu. Taky konzerva , třeba ten landšmíd byla pořádná konzerva, ne jako dnes , vedle napříkald salámu Gothaj a Junior, způsob, jak se uzenářská provozovna zbavuje masných odpadů a nadbytečné sójové bílkoviny a strouhanky.

Jahodový koktejl!

V mlíčňáku do omláceného porcelánového půllitru. Bože ...

JInak má největší nostalgie jsou chipsy. U nás na malém městě byly v jediné prodejně "polystyrenové" chipsy, narozdíl od těch dnešních ale mastné. Dodnes si vybavím tu specifickou chut.

Tři půlkilové konzervy do ceny pět Kčs: trenčanský párok s fazuľou, párok s šošovicou a lečo. Všechny strašné, ale spořádali jsme jich kvanta. A coby nealko, v okolí Třebíče ZONky.

Májka, Filipe. Přežila věky a já ji miluju, není týdne, abych si ji nedal