kazdy se divate na situaci jinak. Vy, Filipe a David Vlk taky

jen DV neni tak smirlivy - podle meho nazoru - jako Vy

Být realistou není o smířlivosti. Spíše o pochopení souvislostí a dějů, které se udály, a mají svou kontinuitu.

Za chvíli mě čeká důlažitá povinnost, a proto musím napsat příspěvek aniž bych četl článek,. Vycházím jen z nadpisu. Jestli se netrefím do tématu, omlouvte mě. Případné reakce si přečtu večer.

Podle mého názoru problém je v tom, že lidé jsou nepoučitelní a po každé společenské změně čekají vybroušení situace do ideálu. Už v roce 1989 jsem byl vypískán na jednou shromáždění, kde se sice nic neřešilo, ale lidé tak z pódia řečnili a říkali své názory. Všichni si slibovali svornost a poctivost, jenom já jsem řekl něco v tom smyslu, že jsem moc rád, že starý režim padá a že brzy odejsou sovětská vojska (vadil mi jak režim, tak i přítomnost těch vojsk, ale přiznám se, že ta druhá věc mi vadila více, přestože samozřejmě mezi oběma věcmi byla úzká souvislsot).

A pokračoval jsem nějak takhle:

"Domnívám se však, že spíše než nereálné sliby, že budeme všichni poctiví a svorní, bychom se měli připravovat na to, že tomu tak nebude.

Svornost se vytratí, až definitivně odstraníme to, co se nám nelíbí. Vždy je snazší shodnout se na tom, co nechceme, než na tom, co chceme. Dnes máme dost prostoru na shodnutí se na tom, co se nám nelíbí - pořád ještě musíme odstraňovat starý režim. Až to bude hotové, budeme se muset shodnout na tom, co chceme. A to bude těžší a tam už zdaleka tolik jednotní nebudeme.

A poctivost? Ve všech epochách převládali lidé poctiví nad nepoctivými, ale zároveň ti šíbři si vždycky našli své cestičky k podvodům, nepotismu a korupci. Žádná euforie netrvá věčně a ani tahle nebude trvat donekonečna. Nastanou všední dny a usadí se tady naprosto běžné nešvary každé společnosti. Buďme na to připraveni, aby nás to pak nezaskočilo až příliš."

Ta to jsem byl vypískán, že prý hážu špínu na změny, které přicházejí. Ale ani ve dnech té největší euforie nebyl důvod si myslet, že zrovna nám se to vyhne.

Domnívám se, že přehnaná očekávání vedou vždy spíše k průšvihu. Lidé ve snaze o nerealizovatelný ideál jsou neoprávněně zklamáni a reagují neadekvátně.

Pokračuje ve svém diskusním příspěvku:

Proto já nikdy nebudu apluadovat nějakým Milionům chvilek, volit Piráty nebo si myslet, že nějaká EU bude ideál na desátou.

To, co se tady děje, je v podstatě normál. Žádná demokratická společnost nebude o moc lepší. Šíbři se najdou vždy.

A já odmítám v honbě za nerealizovatelnými vzdušnými zámky podporovat ty, kteří pokrytecky žvaní z tribuny, ale ve skutečnosti nebudou o nic lepší než ti dnešní. Spíše naopak, protože k běžným nešvarům ještě přidávají jeden navíc - pokrytecké hraní si na svatoušky.

Domnívám se, že rozdíl mezi lidmi, kteří brečí, že vše by mohlo být hezké, kdyby nějaký Zeman nebo Babiš tohle a támhle, a mezi lidmi, kteří to nedělají, není v tom, že by těm druhým se to všechno líbilo, nýbrž v tom, že ti první si neustále dělají zcela mylné iluze o tom, že ideálu je možné dosáhnout.

To je můj důvod, proč si myslím, že revoluci nikdo neukradl. Ona splnila svůj účel, protože navzdory všem nešvarům je nám lépe než před rokem 1989 a o mnoho lépe už tady být nikdy nemohlo. A to neříkám jako chválu toho, co tady je, nýbrž jako skepsi k jakékoli jiné variantě.

Cokoli jiného by bylo lepší nebo horší maximálně tak o pět nebo deset procent nahoru nebop dolů, ale o více rohodně ne. Lidé jsou takoví, jací jsou, a to by platilo v jakékoli variantě vývoje po roce 1989.

Dnešní den je pro mne skutečně slavnostní. Zejména z pohledu, tehdy ještě žijících rodičů, dočkali se. Podobně pak mých dcer - mají budoucnost. I já osobně, určitě jsem měl představy jiné. Pořád ovšem mohu sdělit, že se mohu cítit jako člověk ! Revoluci, mi nikdo neukrad - Naopak, pan Bureš a Zeman = Jsou mi zcela a naprosto - ukradení ! ...

Nejsou vám ukradení. Jinak byste o nich pořád dokola nepsal ....

Myslím si, že Gorbačov byl hodně zviklaný už Černobylem. Tam ta důvěra v komunistický režim dostala na frak a v lidech pak nedůvěra jenom rostla. Přece v přímém jaderném ohrožení byly všechny státy Sovětského Svazu - i Československo.

,,Gorby" pochopil, že tak to dál nejde. A nejen u nich. Bylo toliko ,,volbou", zda dovést svět až k termojader. válce, či se tomuto riziku vyhnout.