Jak je vidět, je tu mezi diskutéry pár lidí o dost mladších, než já. Takže ti nemohou vědět, jaký byl Karlův největší přínos pro svět moderní hudby. On totiž dokázal dostat na veřejnou scénu západní hudební styly, kterých se komančové přímo báli. Včetně hudebních aranžmá, která jsme tehdy znali jen ze zahraničního rozhlasu.

Dobrý den, díky za návštěvu i vzpomínky :)

Nikdo Vás nenutí smutnit. To je celé. Můžete přepnout na jiné kanály, přeladit na jiná rádia. Mě se osobně nelíbí bloky pořadů, které dost často jsou tím slabším z mistrova reportoáru. Ale ZASLOUŽÍ si poctu jako hrom.

Dobrý den, nenutí, ale někteří mají tendenci za mě mluvit

Nemáte žádné, rádoby moralizující komentáře, na Karla neplivete. Ne, Vy jste pane dobrý člověk, neznám Vás, ale kouknu a vidím.

Díky, taky mám své mouchy, to se nebojte :)

Taky jsem netruchlil, žánrově je to úplně mimo mě.

Dobrý den, díky za návštěvu...

Taky jsem netruchlil, komančpop není zrovna můj oblíbený styl. A jinak dost pochybuju, že někdy pro někoho truchlil skutečně celý národ do posledního člověka. Otázkou je, jestli je to důvod pro zrušení státního smutku jako takového. No možná že vlastně ano.

Dobrý den, už jen pro píseň Můj bratr Jan jej nemám v této škatulce, hrálo se tu spousta jiného co u mě vzbuzuje hrůzu, jen mě prostě minul ...

Si netruchlete no :P Ja mam stejne Karla nejradsi. Pro me je favoritka pisen ktera se skoro nehraje Lorelay ...

Martino, díky za návštěvu, rozhodně je fajn, že je vám s písní fajn :)

Filipe, ještě jedna věc. Jakkoliv, když jedu v autě poslouchám Deep Purple, Accept, Citrony, Judas Priest apod. Tak jsem včera večer po návratu ze služebky otevřel láhev vína a na klavíru jsem si hrál Lady Karneval, Oči má sněhem zaváté a Trezor. Nebylo v tom truchlení, ani smutek, ale něco, co neumím vysvětlit. Prostě jsem cítil potřebu sednout ke klavíru, pít a hrát. Asi nemusím říkat, že jsem i zpíval, což je ́"zážitek" a zakončil jsem to písní C`est la vie. Ano, netruchlím, ale smutek je. Vzpomínky, jak jsem psal níže, nostalgie po něčem, co už nebude. Gott je vlastně fenomén v tom, že jeho písně poslouchalo několik generací, skoro 60 let.

No vidíte Martine, C`est la vie také potkávám pravidelně, je to jedna z písniček našeho fotbalového kotle...

Rakovina. Znáte? Mnozí co vědí co je to zač, to co třeba v jiném rozměru než vy.

To vidí jinak.

První písnička od Gotta, kterou jsem kdy slyšel byla "Kávu si osladím" Nebo aspoň mi to utkvělo v paměti. Styl hudby reprezentovaný Gottem šel kolem mne. Stejně tak Bluegrass apod. Pro mě byl jasnou jedničkou rock a metal a je dodnes. Ale před dvěma lety jsem vzal Gotta "na milost" Jeho písničky si spojuji s dětstvím, Vánocemi, kdy ještě žil můj otec a byli jsme doma všichni pohromadě.

Netruchlím, ale mám pocit, že skončila jedna kapitola mého života, do které Gott, ať už jsem chtěl anebo ne, neodmyslitelně patřil

Mladíku. Já si dobře pamatuji na tu nádheru, když se z rádia linulo Oči má sněhem zaváté... A moje maminka si nejraději zpívala Přesto jsem na světě rád pro jednu dívku...

Tak nevím, navozujete tady myšlenku, že netruchlit pro Gotta je zapovězená činnost a kdo se k tomu přizná, dostane sodu. Což je hovadina, nic takového se neděje. Když jsem nedávno někam do diskuse napsal, že jsou důležitější věci než smrt Karla Gotta, nestalo se vůbec nic. Mně osobně se zdá tohle jalové stavění se do role statečného solitéra legrační.

Dobrý den, pokud ten blog tak vyzněl tak skutečně legrační jsem, chtěl jsem hlavně říct, že místo u řady osob umělého cirkusu si máme vážit svých blízkých, přijde mi to přirozenější.