To je těžký problém a řešení bude něco jako dvousložkové lepidlo. Ze strany Romů by to chtělo nějakou viditelnou iniciativu na zvýšení vzdělanosti a kvalifikace ve vlastních řadách a ze strany většinové společnosti pak přijmout ty, kdo se do toho zápasu pustí, bezpodminečně za své. Ale setrvačnost na obou stranách bude asi veliká.

Díky za návštěvu a výborný komentář.

Dramatické zážitky s cikány nelze z hlavy vytěsnit. Na to je jich příliš mnoho.

Zvláště když dva roky obývali byt nad vámi (a to byli ti tzv. "slušní").

K tomuto není co dodat. Opravdu bychom na to neměli zapomenout

A že při tom řešení by bylo fajn nezapomenout, že jsme lidi.

Zdroj: https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=717598

Díky, to bude základ

Napsal jste pouze, co není řešením romské problematiky. A co tedy je tím správným řešením? Kolik už bylo ze strany státu pokusů (dokonce i za totáče) a všechny ztroskotaly na tom jediném - romské rodiče (až na pár výjimek) nikdo nikdy nedonutil, aby dohlíželi na výuku svých dětí. Pod pohrůžkou různých pokut, či ztráty výhod se podařilo alespoň to, že posílají děti do školy, ale tím většinou celá jejich angažovanost končí. A výsledkem pak je, že vyroste další generace dětí bez vzdělání, která následně ke svým dětem přistupuje naprosto stejně. A tak to jde pořád dokola.

Navrhněte nějaké rozumné řešení.

Je ovšem fakt, že naši dnešní Romové nejsou ti původní Cikáni, co tu kočovali, spravovali kotle a občas ukradli nějakou tu slepici. Po válce jich moc nezůstalo, zato sem komunisti natahali různé kmeny ze Slovenska, Rumunska a bůhvíodkud. No a po revoluci přišli další za dávkami.

Pravda, nahradili vysidlene sudetske Nemce.

Dobrý den ještě jednou všem, a díky za příspěvky. Jednou budem dál... o tom jsem přesvědčen. Fajn neděli přeji.

Taky doufám, že jednou budou Romové(nemůžu si pomoct, ale stejně vypadají jako cikáni) dál. Za těch 65 let(mých), ale nijak nepokročili. Kolik století už na to měli?

Je rozdíl mezi předsudkem a nedůvěrou vyplývající z vlastní zkušenosti.

Barva pleti je Čechům zcela ukradená, v Brně patří k nejoblíbenějším nepálsko-indické restaurace. kde obsluha je opravdu pěkně dotmava a bývá narváno. Barvou pleti to není. A propos, pěkně opálená pokožka odjakživa přece patří k estetickým ideálům u nás, kdo je víc opálený, je přece "lepší" člověk, ne? Bohužel část romského etnika má asi nějaké patologické poškození, zděděné z minula.

Můj bratranec kdysi prchl do Francie a získal zaměstnání u firmy Hameg (měřící přístroje). Kupodivu tam byl vedoucím oddělení výstupní kontroly Vietnamec, kterého jednou rybáři vytáhli z moře. Neměl žádné doklady. Když šéfovi předvedl, co umí, byl hned přijat. Podobně tam bylo různých cizinců několik, a vůbec to nepůsobilo žádné problémy. Jak je to možné?

Na ČVUT FEL (1962) byla v našem kroužku také pěkná směsice ze všech koutů světa. A problém? Žádný. Jak to?

Jestli to není tím, že zatímco mezi "gádži" je pouze menšina nepřizpůsobivých (nevzdělaných a darebáků), tak u rómského etnika je to poněkud naopak. Tam má naopak vzdělaný a slušný člověk problémy se svými soukmenovci.

Moje žena učila a měla ve třídě jednu romskou žákyni premiantku, která byla u spolužáků kupodivu oblíbená. Proč?

Můj skromný názor je, že rozhodující je solidní chování a vzdělání a předvedené schopnosti.

Amicus je patrně rasistou.

Rozumím, co jste tím chtěl, Filipe, říct a napsal jste to podle svého nejlepšího přesvědčení.

U mě je realita taková: Žijí u nás romští manželé, jsou to velmi slušní lidé, celý život poctivě pracují, pán je doslova dříč. Vychovali dvě romské děti. Obě si adoptovali z dětského domova, protože nemohli mít vlastní. Chlapec teď vychází z deváté třídy. Je to hrozně šikovný kluk, chodí ke mně do knihovny od první třídy a nedám na něj dopustit. Dokonce byl 2x "Králem čtenářů", což je vyhodnocení, které knihovny každý rok dělají a vždy slavnostně vyznamenají ty čtenáře, kteří si vypůjčili nejvíc knih + další kritéria tam jsou daná.

Druhá zkušenost je taková, že k nám přicházejí romské děti, které si nadšeně nechají vystavit průkazku, vypůjčí si jednou či dvakrát knihy, v pořádku je vrátí, pak si vypůjčí potřetí a víc dítě ani knihu nevidím. Rodiče, kteří jim přihlášku podepsali a zavázali se tím k povinnostem vůči knihovně, pokud k něčemu dojde, na naše písemné upomínky zásadně nereagují, nikdy. Za celou moji 25 letou knihovnickou kariéru se mi ani jednou nestalo, že by romský rodič přišel uhradit jeho dítětem nevrácenou či zničenou knihu. Přísahám! A nejen to, ti rodiče se totiž do knihovny ani nedostaví, což se mi za moje knihovnické působení u "bílého" rodiče stalo jenom jednou.

Tak to jsou moje dvě různé zkušenosti z praxe. Ach jo. A co teď s tím?

Mám naprosto stejnou zkušenost. Ignorace jakýchkoliv výzev. A pak se strašně diví,že jim přijde exekuce nebo je "odstřihnou" od elektřiny a považují to samozřejmě za rasismus...Ostatně...ten může za úplně všechno zlé, co je kdy v životě potkalo. A ještě další postřeh ze života, pokud jim dáte plat, který odpovídá jejich kvalifikaci, která je v celospolečenském srovnání mizerná, cítí se strašně dotčení, že za takovou mzdu se jim nevyplatí ani vstát z postele.