Levice dle Vás selhává, může být ale pravicoví politici jsou většinou lidé bez empatie, slepí k problémům lidí tam dole. Jsou to vyznavači individualismu. Věřím, že jim se daří dobře. Běžní lidé ale ztratili mnoho jistot, především sociálních, a také mnoho iluzí. Mnozí důchodci doslova živoří. Pro mladé lidi je dnes daleko těžší založit a uživit rodinu. Proto se rodí málo dětí a vymíráme. Pro sociálně slabé skupiny je potřeba vybudovat pořádný sociální servis, někteří tzv. sociálně slabí na současném sociálním servisu parazitují, je potřeba ho nastavit tak, aby sloužil skutečně potřebným a nebyl zneužitelný lenochy a vyžírkami. Chybí zákon o sociálním bydlení. Je potřeba všestranně podporovat mladé rodiny, jejich společný start a porodnost, především vzdělaných lidí, kde i ženy dělají pracovní kariéru..atd,atd....

Dobrý den, díky za návštěvu.Dle mě je to mnohem hlubší problém... většinu z toho co píšete po celé generace řešila třeba soudržnost institutu rodiny. Ta je dnes také zcela rozbita. A to co je třeba u nás se nikdy kapitalismem po roce 89 v mých očích nazývat nedalo.Z jednoho pokřiveného socialismu jen pozvolna přecházíme do druhého. Btw. rozhodně nepovažuji kapitalismus za spravedlivý. Jen nejlepší z možného dosažitelného. To po čem volají mladí z článku na který reaguji, je ještě horší.

Někde jsem četla, že rozbití rodin lze vnímat jako největší problém 20. století. Větší, než obě světové války. Ráda bych ti myšlenku prohlásila za svou, ale není moje. Velmi, velmi s ní ale souhlasím.

Stát roli soudržné rodiny nikdy nemůže nahradit, přesto z nějakých prapodivných důvodů podporuje jednotlivce, čímž je tvoří. Žijeme v začarovaném kruhu.

Jasně... dřív bylo samozřejmé o potřebné se postarat, nikoli je hned odložit... nedokážu soudit situaci celosvětově, ale dle mě právě u nás socialismus rodiny odcizil a ztratila tento svůj význam. Nebo abych nebyl nespravedlivý, nevím jestli přímo socialismus, ale právě v jeho éře se to odehrálo. A dnešek to bohužel rozhodně nespravil...

Rozhodně nespravil. Podpora samozivitelek a menšin je paradoxně tvoří a tem, kdo jsou skutečně v náročné situaci pak už nemá společnost sílu věnovat pozornost. Rozbití rodin je obrovský malér s každodenními dopady. Nedokážeme si pomoci sami a už ani nevíme, že bychom to měli chtít dělat.

Když slyším paní Maláčovou a nářky gender aktivistek nad osudem samoživitelek, docházím k přesvědčení , že zvyšující se podporou samoživitelek stát cíleně vytváří prostředí, které jejich počet zcela zákonitě zvyšuje.

No jistě, že zvyšuje. Nejen lidé, ale každý živý tvor jde tam, kde má komfortní a bezpečné prostředí. Není důvod udržovat vztahy. Stát se postará. Stačí se tím samoživitelstvím řádně ohánět.

Kdyby sociální politika byla opačná a bylo by výhodné setrvat v rodinách a mít v rodných listech otce rodičů, kdyby se místo samoživitelů chránily úplné rodiny, dneska bychom nežili ve v tak individualistíckém, sebe sama vyčerpávajícím světě.

Jenže ono se řekně samoživitelka a všichni jsou v pozoru, jako kdyby to znamenalo nejvýšší stupeň ohrožení. A to tvrdím se vším vědomím, že jsem deset let samoživila (skutečně, bez výživného) a neoháněla se.

Ale i dnes socialismus selhává! Poslední paseku dělá Jana Maláčová! Odmítla, aby se přestaly platit obroučky na brýle (150,-Kč) a mohly se místo toho platit invalidům invalidní vozíky za desetitisíce, na které invalidi nemají!

A nejnovější hit: Legislativně zvýšili platbu sociálním pracovníkům, ale místo přidání jim miliardu korun ubrali. A Jana Maláčová? Jen lakonické: Nemám, nedám!

Ti, co se starají o bezmocné stařečky a babičky, o umírající občany, mají peníze jen do září!!! Sociální demokraty to nezajímá! Pak se diví nad výsledky ve volbách!

Z mého pohledu se v něčem mýlíte. Mám takovou paradoxní zkušenost, že problémy skutečně (Ne uměle podporovaných) slabých se zabývají s věcným dopadem téměř výhradně pravicově smýšlející lidé. Narážím na to celý život, opakovaně překvapovaná tím, jak často narážím na v zásadě nulovou ochotu vnímat obtíže jiných skupin a lidí u levice, včetně organizací, které se prací s ohroženými lidmi zabývají a, co už vůbec nechápu, u jednotlivců, kteří sami mají nějakou negativní zkušenost a často plnou pusu řečí o spravedlnosti. Bohužel jenom těch řečí, a to i tam, kde stačí jen, aby dobré věci neškodili.

Možná je to tím, že lidé, kteří znají hodnotu své práce a hodnotu svobody, lépe chápou, že společnost není jen silná.

V současnosti ale, ve světě, který nechápe, že aby měli podporu slabí, musí existovat silní tahouni. že podnikatelé nejsou darebáci, ale ti, kteří dávají mnoha lidem práci, postupně slábne celá společnost.

Nevím, co spravedlivého je na všeobecné neúspěšnosti. Protože socialismus, jak si ho pamatuji, nebyl nic jiného.

Úspěch všeobecné neúspěšnosti, to je pěkná definice... díky za komentář.