Plzeň v náruči sociální zombie apokalypsy...

Nepolitická aréna. Vstupte na vlastní nebezpečí. Bývalo to tu krásné město plné bohatých, mladých, heterosexuálních občanů....  Ale už je to dávno....

Dole u popelnic se ozývá šramot. Opatrně mrknu přes zábradlí. Tiše jak jen to jde abych ty svině nevyrušil. Takovej zombík když ho vyrušíte dokáže být strašně neodbytný. Neodbytný a hladový. 

Ne, že bych si s tou jejich neodbytností neuměl poradit. S brokovnicí Browning mě nemůžou překvapit. Na revolvery, nebo pistole jsem marnej, ale jakmile si můžu zbraň opřít o rameno je to jako mazlení s nejněžnější milenkou. 

A mačkání spouště je vlastně alegorií na výstřik semene.... Horká láska. Lepkavé zbytky mozků na zdech nesou spánek smrti sladší než život....

Už jste někdy viděli co udělá brokovnice s hlavou zombíka ? Nebo s pohlavím ? My tady v Plzni máme pohlaví hlavně na rozmnožování. Zombíci ho nepotřebujou. Bylo by to přeci proti zdravému selskému rozumu a přirozenosti. Každé malé dítě ví, že se množí kousnutím....

Stejně tak každé malé dítě ví, jak to začalo... Svět býval v pořádku, než někdo v Bruselu spočítal, že zombie neprodukují žádné CO2. Že cesta k záchraně planety je vlastně strašně jednoduchá. Že vede přes naše vlastní zničení....

Jsou všude ti naši zombíci. . V prázdných hypermarketech se prohánějí jen oni a vítr.  Taky se tam občas vyskytnou grupy důchodců zubožených tak , že o ně ani tahle havěť z Pekla nejeví sebemenší zájem. Brázdí s prázdnými košíky kolem vyrabovaných regálů v marné naději, že se jim to jen zdá. Že se Plzeň ještě nestala místem sociální zombie apokalypsy.... 

Jenže bohužel. Vytlučené výlohy kdysi luxusních restaurací, opuštěné obchody s bižuterií ....  Žádné Vánoční večírky, jen svízel, zmar a hořká vůně Pelyňku která prostupuje městem jako když před deštěm cítíš kanály.  Déšť který tu prší má ale příchuť kyseliny. Všechno pomalu pohlcuje pozvolna bující vegetace.....  Jakoby se čas pomátl a vrzání rozpadajících se údů kolemstojících příšer přerušuje jen kakofonický sten dobré senátorky Kovářové. 

Díky jejímu hlasu máme v Plzni ještě naději. I já jsem pevně odhodlaný zachovat dobré sousedské vztahy a bude li to třeba.... Ustřelit našim sympatickým sousedům hlavu. Zachránit je od hrozného osudu ....  Co mě trošku odrazuje je ta představa bordelu kterou tahle léčba nadělá. Možná bude lepší tomu předejít a dokud jsou ještě lidmi.... Rozdat jim pár kapsliček s kyanidem. 

Co říkáte ? Jak nejlépe zachránit lásku ?

Písnička vlastně s blogem souvisí.... Sedm let bez Lemmyho....  Týpka kterej na žvásty fakt nebyl...