Čecháčci v akci

Zamyšlení nad tím, jestli je skutečně všechno u nás a v nás jen špatně, a pár malých argumentů, proč si to nemyslet....

Poslední dobou na mě občas taky mírná skepse z toho co se u nás děje. Že přešlapujeme v balastu a místo toho z něj vylézt se jen jako ve správné bažině propadáme hlouběji a hlouběji. Ve světle té Bohumínské hrůzy se pak krom svinstev, které tu rozebírali již jiní a líp, vyrojilo i spousta sebemrskačství na téma jací jsou ti Čecháčci ( sem tam někdo zvolil i ostřejší slovo). 

No, jací jsou.... Jsou tací co vždycky. Mám bezva bratránka který nám dělal rodokmeny až před Bílou horu. Vzhledem k tomu, že jsem nevratně Čech jako poleno (podle mnohých leckdy i stejně natvrdlej), tak se necítím být v jedné škatulce s rasisty, hlupáky a zaprděnci. Dokonce si troufnu říct , že tak to má valná většina našinců. Že jsou teď víc slyšet radikální jedinci či skupinky ? To je ale stigma doby, a zdaleka se netýká jen nás Čechů.

Pořád se domnívám, že žijeme v zemi, kde je možné být hrdý nejen na památky minulosti. Byť scénka, kterou si vybavuji i po pár letech mi z paměti jen tak nezmizí. Vracíme se s drahou polovičkou z večerního představení Letních Shakespearovských slavností, je kolem půlnoci a brouzdáme se kolem Svatovítské katedrály ( dnes už je to bohužel takto nemožné). "No podívej zlato na ty Japonce, voni se tu válej vožralý po nádvoří" , vyhrknu překvapeně. Jenže když přijdu blíž, zjistím, že nejsou vůbec pod vlivem ničeho. Mimo vlivu té nádhery, kdy pozorují v úžasu nasvícenou katedrálu a snaží se ji zajímavě zachytit.

Možná, že nám spousta výjjimečností dneška rovněž uniká pod rukama. Tak jako dokážeme minout mlčky i historii kde ostatní zůstávají stát v úžasu. Nezapomínejme, že z hlediska globálních měřítek je nás skutečně jen pár. Celý národ by nezvládl obydlet ani některá největší světová města. Kromě pitomců máme i hrdiny novodobější historrie.

Ve světě umění skutečné hvězdy.

Nedoceňujeme velikány nedávných dob

ani ty nynější.

Takže ne, nemusíme se sebemrskat. To je možná větší Čecháčkovství než co jiného. Jednou už jsem to psal, národy se nedělí na dobré a špatné. Pitomce nepoznáš ani podle víry, ani podle barvy pleti. O tom jsem skutečně přesvědčený...

Byla by spousta toho pozitivního, čím se dá to negativní převážit, klidně se v diskuzi rozepište, budu jen rád.

Díky a ahoj Filip.