Covidhujeři kontra Svědci Covidovi a poslední hřebík do rakve naší gastronomie

Že neznáte slovo Covidhujer?  Že když se kácí les i třísky mohou mít jména ? Tak prosím, račte vstoupit....

Nová doba přináší mnohá obohacení našeho jazyka. Jsou to obohacení, která by loni touto dobou ještě nikdo neznal: Mám ten dojem, že kdyby se s nimi nikdy nikdo nemusel seznámit ani dnes, asi by nelitoval. Sám bývám oponenty řazen ke Svědkům covidovým. Bývá mi předhazován strach z mé tloušťky, dostává se mi dobrých rad, jízlivých poznámek a sem tam i urážek. Sám sebe vidím jinak. Zaměřil jsem se na to co je momentálně zkrátka možné a realizuji se tam. Vzhledem k tomu, že jedna z těch možností je učitel odborných předmětů asi bych, kdybych podle svých oponentů byl podělaný až za ušima strachem o svůj bezcenný život takto fungovat nemohl.

Takže když máme, my ta sorta těch, kterým přijde situace vyžadující respekt a ohled k druhým tirul Svědků covidových.... Pak si dovolím označit chřipečkáře taky pěkným jménem.  Covidhujeři  myslím volně navazuje na některá jiná pojmenování a nálepkování z diskuzí, kterých jsem ostatně taky zažil dost. Pro mě je typický Covidhujer člověk, který ztratil jakoukoli kolektivní paměť. Bohužel historie lidstva je plná událostí kdy zásahem Vyšší moci byl zdržen jeho rozvoj, kdy bylo mnoho nevinných obětí a o svobodách nemohla být řeč. Války, epidemie, přírodní katastrofy... Zajímavostí Covidhujerů je skutečnost, že sjednocují extrémisty zleva a zprava spolu s velkou skupinou volnomyšlenkářů kde mám řadu přátel. Tragikomickou vsuvkou  je, když podporovatelům a účastníkům třeba Chvilkařských demonstrací tato sjednocená fronta nadává do koblih a zaměstnanců Andreje Babiše.

Někdy se mi samozřejmě taky chce plakat... Včerejší vyhlášená opatření jsou posledním hřebíkem do rakve mého milovaného oboru v tomto čase. Jak píše sám guru Zdeněk Pohlreich.... "Kontrolovaný konkurz je lepší než neřízený bankrot." Ano, hostinští, jejich rodiny a zaměstnanci s rodinami budou nevinné oběti této situace. Průšvih jako hrom. Když se kácí les i třísky mají svá jména, životy....Nezbývá než doufat, že to má smysl a pomůže. Stejně tak, jako věřit tomu, že po skončení těchto lapálií se příležitosti chytí celá řada nových podnikatelů, ti dobří vstanou z popela a společně důležitou část naší vlastní identity, jakou národní gastronomei bezesporu je, .postavíme na nohy.

Co mě tou nadějí naplňuje je fakt, že vždy po výše zmíněných katastrofách přišel čas rozmachu. Tak se hlavně opatrujme, svědci i hujeři, ať se zase brzy všichni svezeme nahoru...

Díky a ahoj Filip