Přítel Sníh a kámoš Mráz

Poztrácené je nenávratně fuč, a nezbývá, než zavřít oči a zavzpomínat na to, když se člověk toužil rozjet s větrem v zádech...

Sníh je přítel když křupe pod nohama.Můžeš se jen tak chvíli v klidu zastavit a zavřít oči, nechat si hladit chladem tvář tak dlouho dokud.... Neucítíš na jazyku třeba chuť chleba s hořčicí.No, jo, dneska by ho nejspíš nikdo z omladiny nejedl, v lepším případě by si zaklepal na čelo.Ale tenkrát to bylo celý žůžo.On ten den na volným bruslení bejval  bezva už od ranního těšení se. U mantinelů sice trochu tlačenice ( nějak se začít musí), ale sem tam se našlo místo, kde se mohl kluk zkusit rozjet...

 A mráz byl taky kámoš. Jak dlouho dopředu člověk chodil kontrolovat hladinu rybníka jestli už... Dneska je to skoro příběh z bájí a legend, ale pamatuju časy, kdy nám ve městě nezamrzal jen rybník ale i řeka.Nejprve se našlapovalo zlehka a opatrně.Přeci jen strašidelný povídání o prolomenejch ledech a neštěstích zůstávají někde zasunutý pod čepicí, ale...Za pár chvil je svištění větru kolem uší, když se pořádně rozjedete vyžene.Ostatně strašidla nejsou a strach mají jen bábovky, to ví i ten capart u břehu co se ještě klouže bez bruslí, protože má na ně času dost. Ruku pevně v mámině dlani a pro strach uděláno...To bylo hokejovejch zápasů, kde nikdo nechtěl do brány a taky nikdo nechtěl prohrát.Ale každej měl šanci rozjet se co to dá...

 Když chce jeden změnu, sníh pořád ještě křupe a mráz je kámoš, může se postavit na lyže. Hůůůůůů fičí to všude kolem. "Bacha jedůůůů" , konečně dost místa nechat to rozjet šusem.Směsice nesmrtelnosti, dětství a objevování čehokoli. Třeba až na to přijde čas, poznáš na lyžáku i krásy dívčího těla a zakázanou chuť rumu jediný lahve , kterou se nám sem povedlo propašovat.

 Škoda, že časem zevšední všechny vůně a chutě.Škoda..., ten vítr kolem uší totiž sviští pořád, jen ho poslouchat.

Díky a ahoj Filip.