doma si můžete taky luxusně uvařit, ale zase tam nemáte toho manažera

mě nejde o zážitek, ale o to pochutnat si na něčem, co doma neudělám nebo v běžných reastauracích nenajdu. když se chci najíst, jdu do číny na nudle za stovku. a jsem moc rád, že takové restaurace jsou. za dobré jídlo si moc rád příplatím

Já myslím ,že v restauracích jsou dva druhý hostů. Jedni jdou za tím zážitkem a druzí se jdou najíst. Ty co se jdou najíst by si za své peníze taky zasloužili řekněme menší zážitek, ale mnohdy je to fakt ostuda.Moje představa je ,že profesionální kuchař by měl vařit lépe než já jenomže............ to by nesměl nakupovat to nejlevnější maso v akci, smradlavé polské kuřata atd. Takže raději si uvařím sám z kvalitních surovin ,které prodávám. A ano, nemá to asi ten cool instagramový výraz a asi mě nebaví se ani s tím aranžovat na talíř, ale pochutnám si a najím se a není to o počtu knedlí. A jinak mě ta zážitková gastronomie plná kravinek připadá směšná a zpupná úplně stejně jak když někdo jezdí autem za 3 mega. Nicméně každý má právo naložit se svými penězi ,jak uzná za vhodné.

jednou se domluvime, az budes v pze, a zajdeme tam, kde ti to ted pripada "plny kravinek, smesny a zpupny"

mam za to, ze si šmákneš

Díky všem za návštěvu. Některé komenty mě opravdu baví... Ale hlavně motivují k slibu v dalším blogu s bořením mýtů pokračovat...

Dobré porce nám všem a pěknej den... :)

Snem kuchařů, jako je pan Vracovský, je zákazníkovi na talíř pouze plivnout, slinu rozmazat špinavým prstem a vydávat to za degustační kreaci s cenou....., no prostě hodně vysokou

ach jo...

Drtviiivou většinu zákazníků nějaká podpora lokálního pěstitele vůbec nezajímá. Oni se chtějí hlavně kvalitně najíst na přiměřenou cenu.

Ano drtivou většinu českých zákazníků vůbec nezajímá kvalita a složení toho, co sní. Raději žerou celý rok blafy, aby mohli jedenkrát ročně letět na 14 do Egypta All inclusiv.

Jak zaznělo několikrát v diskuzi, každý chodí tam, kde mu chutná. To je asi to nejlepší, co se dá k tématu říci. Jsou ovšem mezi námi mnozí, kteří chodí výhradně tam, kde se jí levně a není na nás, abychom se jim kvůli tomu pošklebovali.

Co se týká mne, tak si někdy zajdu v brněnském Tescu do fast foodu na nějakou orientální specialitu, často chodím jíst do naší venkovské hospody, kde vaří podle mne kuchařským bohem políbená kuchařka, třeba na její zvěřinové speciality, gulášek, či mňam svíčkovou (vše klem 170Kč) , no a když mne popadne mlsná zajedu do nějakého brněnského steak house, kde opravdu na cenu nehledím, i když by se zdála nějakému šetřivému strávníkovi astronomická. Pěti a více chodové zážitkové restauranty mi nic neříkají a do Mc Donalds bych nešel, ani na colu. Tož je asi vše, co láká, mimo piva a pokecu s kamarády, zajít do restaurace běžného seniora.

Pidiporce jsem nezažil. Naopak, mnohdy jsem si v restauracích musel nechat přílohu zabalit, protože se nedala sníst. V dobré restauraci se dveře netrhnou a stojí se před ní fronty. Dneska v restauraci Adagio v Ostravě menu za 120 Kč. Polévky si může host nabrat kolik chce. Ale už si dávám jenom dvě sběračky, protože hlavní jídlo je tak velké, že se nedá sníst. Na volná místa u stolů se musí čekat. Ale zaměstnanci v okolí mají jenom třicet minut pauzy, a tak se personál snaží ze všech sil. Přitom jídla jsou nesmírně kvalitní. To jenom v Praze odrbávají turisty a hrají si na světovou gastronomii. Kamarád v Rakousku mi vždycky radil: varuj se před návštěvami prázdných restaurací. Jez jenom tam, kde se vaří dobře a levně. A tak se dá levněji, než v Praze, najíst ve Vídni na Mariahilferstrasse. Před týdnem v Krakově bigos v restauraci na Dominikánské ulici doslova za babku. Nemluvím ani o pizze na Via del Popolo v Římě. Tam se stojí dlouhé fronty. Všeobecně platí, že čím luxusnější restaurace, tím horší. Ale v parlamentní restauraci to neplatí. Soudě podle navyšování hmotnosti našich politiků, tak si tam ty pidiporce dávají pětkrát.

vseobecne plati, ze cim luxusnejsi restaurace, tim horsi

tohle vlastne staci, abych si udelal nazor o vasem gurmanstvi

Jím jen doma, choť musím krotit, talíře přetékají. Dostávám porci která by byla pro tři. Systém Doris k likvidaci. Asi už mě má dost. Z muzikantů jde strach...

Jídlo by se mělo vnímat všemi čidly, zrak, chuť, čich a dokonce i hmat. Dříve se i ten hmat používal, příbory nám ho vzaly. K vychutnání jídla by měly být všechny příjemné a to i prostředí. Ono se dá stolovat, najíst, zahnat hlad a dokonce i nažrat. Všechno má svoje.

Vašek