Nesrovnatelné. Palach, který svou obětí chtěl na něco poukázat, Mašínové, kteří spíš cestou za vlasní "svobodou" zabili i nevinné lidi. Dle mého názoru nesouměřitelné.

Těžké téma. Jana Palacha jsem zažil jako téměř třináctiletý a vzpomínám si, že jeho čin jsme jako děti vnímali pozitivně. Dnes můžeme donekonečna diskutovat o tomto druhu oběti, ale jisté je, že Palachova motivace stojí vysoko nad všemi případnými pochybnostmi. Další příklad vyššího morálního principu. --- Mašínové a M. Paumer vzali vážně (třídní) boj, který mocipáni ve službách diktátora cizí země vyhlásili našim národům (jejich jimi vybraným segmentům společnosti), vzali vážně obranu proti němu, obranu proti zlu. Stejně jako jejich otec vzal vážně obranný boj proti nacistickému zlu. Ano, ve válce jsou i civilní oběti - lze ale vinit hrdiny z Londýna, kteří zlikvidovali Heydricha z toho, že po atentátu Němci vraždili ve velkém české obyvatelstvo? Nikoli! Veškerá vina padá na usurpátory moci v čele s Hitlerem. Podobně nahlížím na akci Mašímů a Paumera - nesklonili hlavu před komunistickou mocí, rudým pošlapáním svobody a demokracie a ukázali, podobně jako úplně jiným způsobem J. Palach, že existuje alternativní reakce ke zlu páchanému totalitní mocí. Prokázali neskutečné odhodlání, odvahu a statečnost. Právem jim náleží uznání alespoň části českého národa - té, která porozuměla skutečnému smyslu jejich protikomunistické aktivity a k níž (té části) se hlásím také já. --- Autorovi díky za téma.

Já děkuji za návštěvu i obsáhlý komentář....

Víte pane Vracovský mohu Vás chápat, mohu rozumět, přesto je Váš text tragický. Plně odpovídá dnešním pseudohodnotám. Zkuste Václava Žáka. Neosloví-li Vás, pak se nedá nic dělat.

Https://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=10470

Svět je jednoduší když vše co je jiné než já označím za tragické..., V té diskuzi pod poutavě podaným pohledem pana Žáka to někdo píše zcela přesně. Nebyla to válka... jistě. Každý si jen plnil svou povinnost, pokladník, příslušník sboru snb... kat na Pankráci.... Měříte činy doby která se s dneškem nemůže rovnat pohledem dneška a soudíte. Jen to Vaše právo a já děkuji za příspěvek i odkaz. Přečetl jsem ho rád i když s ním nesouzním v podstatných bodech.

Uvedl jste silná jména. Oslovily i mne. Mašínové mne dovedli k otázce. A jak se dá vlastně totalitě bránit? Někdo vyhlásí třídní BOJ. Jde až do úrovně hrdel a zcizení majetků. Kdo se brání je zloduch. Zřejmě má nastavit druhou tvář a kapsy?

Palacha, Zajíce, chápu jako burcovatele. Memento k oslovení národa. Komunisté dialog klasicky nevedli, tedy jejich ohnivý monolog. Stalo se, ČSSR vypadla na 41 let z civilizace. Diskuse poukazuje na neobyčejnosti.Mladí v normalizaci stavěli byty a jeli na dovolenou. To třeba v Rakousku absolutně nebylo možné Pak tedy, pro mnohé oběť zbytečná. Pro nne nikoliv. Jmenovaných si vážím převelice, neohluchl jsem a nezapomněl ...

Díky za trefný příspěvek i návštěvu....

Jan Palach (*1948) by z porovnávání s Mašíny nijak nadšený nebyl. On o jejich činech v 50.letech musel slyšet, ale sám r.1969 zvolil úplně opačnou cestu odporu - obětoval sám sebe, nikoliv životy druhých. Proč asi?

Vyslyšel pokyn KSČ - Byl v boji, jak píši ... Vážně Martino, jak se člověk má totalitě bránit? Dokud se komunisté vraždili sami tak to ještě šlo. Když objevili H. Píku, bylo to blbé. No a o matce Horákové ani nemluvě. Tak kdo tady vraždil ?

Obrovská karma, ale za Mašína to schytáte.

A proč? Za to, že měl za vzor svého otce

Ahoj Filipe, na rozdíl od Tebe jsem už smrt Jana Palacha zažil, jsa vychován v rodině, kde se o tom hodně mluvilo. Jeho čin považuji za skutečnou oběť, v době jeho úmrtí se národ ještě zvedl, aby pak sice na dvacet let upadl, ale aby děti těch podělaných z normalizace opět zvedly hlavu. A Jan Palach se stal symbolem (dokonce máme v dějinách Palachův týden).

Stran batří Mašínů a comp. Býval tady na blogu jeden, co vždy vášnivě perlil proti nim, vypodobňoval je jako vrahy atd. Nikdo z nás ani z nich nebyl v dané době na místě činu. Klidně se mohlo stát, že jim začal někdo vyhrožovat, že je udá, což by v jejich případě znamenalo v lepším případě dlouhý kriminál, ne-li přímo smrt. Pak je otázka, co by každý z nás na jejich místě udělal. Paradoxem zůstává, že smrt dvou lidí z jejich rukou je neustále připomínána, zatímco stovky či tisíce mrtvých (a zcela nevinných) z rukou bolševické smečky jsou dnes "třískami při kácení lesa".

Nehledal bych zásadní paralely mezi nimi. Nicméně jak Jan Palach, tak i skupina bratří Mašínů jsou to, na co bychom měli být pyšní a co bychom měli tu a tam připomenout.

Přeci jen, kdyby Jan Palach místo sebeupálení raději sejmul nějakého obzvláště odporného bolševika (a zahynul při tom), vážil bych si jej mnohem víc.

Dobrý den. Je dobře, že si zde může kdokoliv pustit ústa na špacír a zveřejnit své ideologické názory a postoje. Aniž bych tedy cokoliv měl k veškerému textu uvedeného blogu dovoluji si přidat svůj pohled. Je to pohled člověka asi tak třikrát staršího než autor blogu. Připomínáte minulou dobu. Já k tomu dodávám že v té době měly tisíce mých vrstevníků z největší části zcela jiné starosti. Snažili se získat byty v družstevní výstavbě, vychovat děti a zajistit jim nějaké vzdělání. Což se v největším rozsahu všem mým známým a kamarádům povedlo. Jsme v současné době generace "dědků" a někteří ani neví, že je nějaký internet a nějaké blogování, ale zastávám názor, že svůj život v době minulého režimu rozhodně nepovažují za promarněný a ztracený v depresivním útlaku. V mojí sociální bublině jsme se scházeli, jezdili do Tater a jiné turistické akce, hráli country po hospodách a udržovali soudržnou partu i když okolo takzvaně zuřila ona proskribovaná normalizace, kterou dnes straší novodobé svazáky jako mordorem útisku. Tak asi tak. Hezký den.

Dobrý den pane Fischere, nemám ve svém okolí nikoho z pamětníků 68 roku, který by bral normalizaci jako výhru. Nicméně vím, že existujete. Mějte klidný den.

Dobrý den, pane autore!

Jestli dovolíte, zeptám se vás na jednu věc, do které mi v jádru nic není, protože volby jsou tajné a každý může volit, koho chce, ale má otázka bude navazovat na tento vás článek, takže to nebude strkání nosu do něčeho, do čeho mi nic není, nýbrž diskuse k tématu, které jste otevřel.

Takže se vás ptám, zda máte v úmyslu volit za prezidenta pana Petra Pavla.

Hodně lidí, kteří schvalují usmrcení policistů z doby totality, chce volit člověka, který též v době totality byl ještě něčím horším než policistou: byl bolševickým vojákem z povolání.

Armáda je mnohem více spjatá s příslušným politickým systémem než policie. Policie totiž řeší i mnoho věcí na režimu nezávislých: obecnou kriminalitu, dopravní nehody, rušení nočního klidu opilcem, pátrání po nezvěstných osobách apod. Armáda však tady v době totáče byla jen jako pomocnice ruskému imperialismu. Bolševický policista pracoval částečně pro režim, ale též částečně pro lidi. Bolševický lampasák tady však byl jen jako sluha režimu, tedy našich tehdejších okupantů, tedy sovětských vel mocenských zájmů.

Schvalovat usmrcení bolševických policistů, ale chtít za prezidenta bolševického lampasáka, to je podle mého názoru rozpor jako Brno.

Dobrý den pane Beneši. S názorem, že Petr Pavel určitě není můj kandidát se netajím. Nepíšu nikde o schvalování usmrcení policistů... jen ho chápu v kontextu toho všeho co se dělo. Jsem vnuk "kulaka" a nebyla to naše vesnice kdo vyhlásil boj režimu. Bylo to naopak. Možná jste zachytil, že se vyhýbám laciným soudům ostatních v situacích , které jsem nezažil a kdy sám netuším jak bych reagoval... To že Petr Pavel dozrál k jiným postojům, považuji za chválihodné, ale ne... Tam nepatří. V prvním kole budu nejspíš volit Pavla Fischera. V druhém možná nikoho. Babiše porazí i bez mé maličkosti (pokud vůbec bude kandidovat).

Vážený Filipe. Zvolil jste si téma. I s ohledem na data. O mrtvých jen dobré. Z některých z nich se stali až symboly. Píšete o jistém ,,prázdnu" i u Vaších rodičů. Možná Vás jen chtěli chránit. Těžko soudit. Věk není ani zásluhou, ale ani hendikepem. Doby lidi formují, ba někdy i až deformují. Coby pamětník, což není mou zásluhou, mám SVÉ názory, i svá ,,měřítka". I díky svým rodičům, i své paměti. Co mají ti dva Vámi jmenovaní společného. Onu symboliku, i odraz dob, ve kterých žili.

Zdravím Jiří. Ze všech o kterých píšu jsem poznal jen Milana Paumera. A ač on byl vstřícný v podstatě ke všem , měl jsem ho rád, už proto, že na rozdíl od Ctirada s Josefem nad námi nelámal hůl. Ano, jsou to symboly... a právě pro ono datum narození jsem puzení psát neodolal.