Ještě jednou díky všem za návštěvu i reakce.... Julie Hrušková si určitě zaslouží neupadnout v zapomenutí

Skvělý článek

A protože se kolo dějin otáčí stále dokola, stále se také objevují a budou objevovat budovatelé "lepších zítřků", neštítící se v rámci jakkoliv pojmenované ideologie, zvěrstev ve jménu "dokonalého světa".

Nikdy se nevymýtí, ale nikdy se proti nastolení jejich pořádků nesmí přestat bojovat, nebo se alespoň bránit.

A také je důležité přijmout fakt, že svět nemůže být z principu povahy člověka "čistočistý", ale je fajn i trochu ušmudlaný a uhádaný, bez války a diktatury.

Podobný osud potkal sestru otcovy kolegyně z OUNZ. Nataša A. (dcera ruských rodičů, kteří před Stalinem prchli do ČSR), měla krátce po válce známost s anglickým důstojníkem. Když to kol r. 48 začalo vypadat zle, Anglán jí dal pistoli na obranu. A když si pro ni kožeňáci přišli, tak ji na ně vytáhla, bylo jí něco přes18. Odseděla si asi 15 let. Když se vrátila, byla to troska. Chodívala si k nám půjčovat knížky.

můj oblíbený autore. Vás příspěvek jsem málem nevydýchala. Ale přesto děkuji, že jste tu ženu oslavil svým článkem.

Takové příběhy nejsou bohužel vzácností. Díky Paměti národa za neustálé připomínání těch hrůz. Škoda převeliká, že viníci unikli spravedlivému trestu.

Veškeré komentáře, které bych chtěl napsat, neprojdou přes filtr vulgárních výrazů. A že by jich bylo požehnaně.

Ještě malé doplnění příběhu a ilustrace doby:

Propustili ji na podmínku v roce 1960 a domů jí pak posílali složenky, aby zaplatila náklady na korekci, neboť v kriminále neplnila normu.

na to uz nejsou slusny slova

Díky všem za návštěvu...

pribeh tak desuplny, ze se do diskuze nepustili ani ti, kteri partaj i dnes obhajuji

smutne, ale dobre, ze napsane, Filipe