Jednoho dne po ránu si takhle vypíglujete zuby, zavzpomínáte na cigaretu kterou už si nikdy nezapálíte, a je vám zkrátka fajn protože jste King. Bytost mužská..... Vůbec vás nenapadne, že se to zrovna dneska zlomí. Jasně, svět kolem stárne. S údivem pozorujete všechny kolem jak se na nich podepisuje zub času. Ještě že vás se to netýká. Jste pořád ten "Jura" co by mohl skály lámat, pařit a promilovat celou noc.... Ani si nevšimnete, že jak šel tak o těchto činnostech v této intenzitě už jenom sníte, neboť jejich realizace by vás mohla i zabít.
Všechno se zdá v pořádku, dokud si v jeden moment neuvědomíte, že místo dopředu se díváte už jen pod nohy.......
Ono totiž celej život je vlastně kronika držkopádů.
Jako smrádě jsem se vysekal na koloběžce a jelikož jsem byl jen v trenkách, štěrk mě sedřel půl těla do krve.
Taky jsem zakopl při odchodu z kina ,ve tmě mi madlo od krajního sedadla prošlo mezi rukama a málem připravilo o oko.
Při tahání klád v prudké stráni se mi smekla noha . Dodnes divím tomu jak jsem přežil bez zlomenin, nenapíchnutej na větev, ani nedodejchal pod závalem pár kubíků dřeva.
Výživná chvíle nastala když jsem kamarádovi pomáhal vařit svatební oběd a běžel s lodnou masa v náručí netuše, že v půli kuchyně je schod....
Moje lepší polovička nemůže zapomenout na časy, kdy jsem měl období.... No jak to říct, zcela střízlivý a na rovné zemi jsem se k předmětům přibližoval takřka výhradně parakotoulem, což bylo v přímém rozporu s mým talentem ke sportu na který jsem ji balil... :D
Nikdy jsem se ale pod nohy nekoukal. Však nahoru nepoletím a dole mě najdou...
Až teď. Přistihl jsem se, že místo pohledům k horizontu si čučím pořád pod nohy abych nezakop. To bude ono. Páďo na krku, covid mi rozfoukal živobytí jak domeček z karet a ještě k tomu začínám bejt vopatrnej. Jasná krize středního věku. Za chvíli se místo čumendy pod nohy začnu ohlížet....
Tak tahle "nálada" se mě držela přesně jeden den.
Jaro klepe na dveře.
S kámošem jdeme založit "eseróčko", protože příležitostí kolem je dost.
Sice jsem víc doma než normálně. Ale jsem tady s tím, s kým chci bejt nejvíc na světě...
Žiju a žil jsem nejlíp jak umím...
"Doprčic! Na co jsem si to chtěl stěžovat?!!"
Díky a ahoj Filip.