Jsem šéfkuchař cholerik, ale léčím se.....

Rozdíl mezi srdcařem a bláznem je v našem oboru tak nezřetelný, že si docela můžu gratulovat, pokud jsem tu tenoučkou linii (snad) nikdy nepřekročil.... 

Když se dneska podívám sám na sebe před lety, je mi toho divnýho týpka v propoceným rondonu a tikem v levým oku fakt líto. Pracovat se mnou nejspíš nemusela bejt taková paráda jak jsem si tehdy myslel. 

Popravdě, nikdy jsem nebyl zlej člověk a řemeslu rozuměl...ale. Je tu to obrovský ALE se sadou vymazlenejch vykřičníků. Kdo z vás by se nebál magora co hlávkou zelí rozfláká nerezovej stůl ? Cože, že to nejde? Stačí chtít a kvalitní regionální Křimická hlávka. 

Je to tak, že osud lidí s kterejma jsem kdy makal mi nikdy nebyl ukradenej. Tedy pokud se dotyčnej nevyklubal jako tuplovanej hajzlík. Třetí šanci nedávám, nejsem svatej. Navíc není nic směšnějšího a zneužitelnějšího, než když tu poslední dáváte furt dokola. Docela dost lidí to vycejtilo a makalo se mnou rádo i přes můj občasnej blikanec. Dneska už jsem starší, a vyklidněnej, ale tenkrát jsem si myslel, že jít do něčeho srdcem se dá jenom pořádně nahlas a s žílou co rve kůži nad očima až k prasknutí. 

Spouštěče jsou různý. Kretén v ještě vyšším postavení. Vlastní kreténismus. Případně houf kreténů na směně pode mnou. Naprosto libová situace nastává, když se kreténismy sejdou dohromady. To vás pak zmáčkne k takovýmu výkonu, že na alacartovým provozu už nepotřebujete další spolupracovníky, střihnete si dvě stovky večeří sám na grilu, přílohách a výdeji. Pomejete si nádobí a ještě si během těch večeří stihnete vytřít pod nohama a zakouřit. Ono vám ostatně nic jinýho ani nezbejvá, protože grilař,přílohář, výdejář a teta od nádobí se vás bojej a s poplakávající servírkou zdálky plaše pozorují kuchyni jestli jste ještě živej.

Samozřejmě, že se vám tenhle výmyk stane jen občas, ale bude se něj vzpomínat ještě dlouho. Stane se tak legendárním, že každej jeho vypravěč si kousek přidá, na zlý se zapomene a už se tomu jenom zasmějete. Tedy až na nováčky, ti si po vymazlený verzi příběhu svou účast v gastronomii často rozmyslej. A to je vlastně cajk. Slabý kusy, škoda jich nebude :D

Díky a ahoj Filip