Oči mrtvých

Další střípky ze vzpomínek těch, kteří tu už se mnou nejsou. Ale pořád slyším jejich hlas. To že se srdce zastavilo, někdy nic neznamená.

Konrádovy oči

"Víš Josef, to je moc pěkná truhlařina" . Konrád se s čerstvě ohoblovaným prknem doslova mazlil. Pohladit, přivonět, vnímat. Vídeňák v Brně. Bylo jich tu v těch dobách mraky. Ne tolik jako Brňáků ve Vídni, ale dost. Někteří, jako Konrád už víc než jednu generaci. Můj děda Josef, byl Moravák jako poleno. Ani on, ani Konrád se truhlařinou neživil, ale měli dřevo tuze rádi. Kolik už vedli takových hovorů? Chlap umí ocenit ten fortel. Kolikrát se druhý napil na zdraví dětí toho druhého? Josef měl v té době čtyři a další ještě přibudou. Konrád měl tři a další na svět nepřijde. Jen on to ještě neví. "Josef, ale hned jak se vrátím tak se přijdu podívat co je nového. Už aby to bylo." Jeho modré oči dneska nezáří. Spíš je z nich cítit smutek. Brzy se ty oči budou místo na Josefa dívat na modré nebe kdesi u Volhy. A nejspíš, se stejně melancholicky smutným pohledem, umřou nějaký obyčejný den podzimu 1942. Daleko od Vídně, daleko od vůně čerstvě ohoblovaných prken.

Augustovy oči

Kolik je třeba vypít kořalky aby kdysi jiskrnný pohled takhle zvodnatěl? Naše vesnice je fakt díra a konec světa, ale kolik se tam toho odehrálo za dvacet let počínaje rokem 1938? Vlastně to začalo ještě o něco dřív. Od Plzně až do Stříbra byla spousta Němců, které zlákal příslib panské rasy. Byla tu taky spousta smíšených manželství, leckdo měl předky ob generaci a třeba to ani nevěděl. Každopádně po odsunu tu nezůstal kámen na kameni. Trpěli lidé, trpěla krajina. Sucho ničilo úrodu, nenávist životy. A pak přišli zakládat družstvo. S Augustem v čele. A se zbraní v ruce. Co ještě rozbité nebylo, to se rozbilo ve jménu lidu. Když sedlákům sebrali půdu byl srpen. Na polích stálo nepřeberně panáků se slámou. Stejně nepřeberně jich tam stálo ještě v lednu. To vždycky vzpomínal můj druhý děda Martin. Na špatné hospodáře každým coulem. Bez úcty ke krajině,ke koním i k  lidem. August ale jedno uměl prvotřídně. Chlastat. Jen Bůh ví, jakého upíjel démona. Ale svědomí se upít nedá. Tak tu visí, vodnatý pohled se ztrácí někde za horizontem smrti. Za chvilku ho odříznou a když ho budou převlékat najdou mu vytetovanou krevní skupinu. Neklamné znamení příslušnosti k SS.

Díky a ahoj Filip.