Léta dřiny, hektolitry kávy a pytel pilulek konečně nesou své ovoce.
Ve svých restauracích umím obsloužit kdekoho a laťku gastronomie sunu výš a výš.
Jestliže se o některých lidech tvrdí, že rozdělují národ, já jsem jej sjednotil a zkulturnil.
Pod zástavou vidličky a nože třepotající se nad davem hladových strávníků.
Byla to nejdřív vize šílence a sklízel jsem posměch investorů.Od prahu jejich dveří jsem byl tolikrát odkopnut jako prašivý pes, ale měl jsem svou vizi (a taky ty pilulky, že ano..), které jsem věřil a vytrval.
Ale posměváčky už dávno přešel smích.
Davy dělníků v montérkách usedají den co den k oblíbeným obědovým specialitám z mých jídelních lístků.
Dršťková emulze s prachem z bílého pečiva a konfitovaným česnekem.
Klobásová pěna s hořčično křenovou oplatkou.
A bílé límečky usedají k sofistikovanějším chytákům jen o pár stolů vedle.
Kostka ve skluzu máčená v omáčce z papoušků Ara.
Zmrzlina z argentinského steaku s polským přelivem
(Ano na přípravu této speciality padají poslední hektary deštného pralesa, ale to těm salóním bojovníkům za eko žílu netrhá a doslova se rvou o místo u stolu.)
A pro dámy máme rovněžněco do zobáčků.
Bio siláž s ranní rosou.
Nebo interesantnější Salátek ze sýrem z rozdojeného kozla.
A nestíháme, a plaveme... ty davy se nedají zvládnout, tlak mi letí až někam k nebesům, pálí to na prsou aaaa Bum!
Natřel jsem si hlavou takovou o noční stolek, až se mi rozsvítilo.
Jsem rád, že nevlastním sítě restaurací větší než Tomáš Karpíšek.
Ale hlavně jsem rád, že většina lidí je ještě normálních a k obědu si dá drze na másle smaženej řízek, nebo neposlušně dobrý vdolky.
Ono, když se nic nepřehání, jíst se, pokud není člověk nemocnej má klidně všechno.
Navíc i ta naše tradiční kuchyně se dá vařit celkem zdravě.Třeba národní poklad v podobě svíčkové, když se ji naučíte zahustit jen zeleninou a nějaký dobrý knedlíček třeba ze špaldové mouky, nemůže vás pochvala spokojených strávníků minout...
Díky a ahoj Filip.