ANO. Nebo vlastně raději Jo. Za týden touhle dobou už budeme minimálně v ráji, ne li na nějakém ještě lepším místě.
Ty desítky usmívajících se obličejů jsou toho zárukou. Jestli je mi něco líto, pak toho, že nemůžu dát hlas všem. Připadám si jako duševní nuzák.
Oni to se mnou myslí přeci tak dobře a já se tu pinožím s jedinou obálkou. Možná by to chtělo nějakou změnu. Větší zastupitelstva, senát a až přijde čas i parlament. Čím víc nabobtná masa těch, kteří se budou vesele starat o naše blaho, tím rychlejší ten fofr do vysněného Údolí Radosti nás čeká. Nebo snad NE?